Probuď svou fantazii
Záblesky Itranu
04.12.2014 16:51
Laneho cesty Illeanem – Záblesky Itranu
Měsíc Chladen, 7. pakník, věk Měsíců roku 12 864
Bylo chvíli po půlnoci, tři večerní měsíce Illeanu ozařovaly hladinu oceánu jež nyní v klidu
odpočíval. U okraje lesa Pimošské říše vysoko nad útesem, který čněl z vody, plápolal malý
táborový oheň. Bylo teplo a foukal lehký ochlazují vítr. Poblíž ohně bylo možné zachytit vůni
Jiskřenky, zvláštního velmi aromatického tabáku, který při spalování vypouští malinké jiskřičky.
Atri, místní lidský lovec si ho dopřával možná s až moc velkým pokušením, bylo vidět jak jeho rty
při doteku dýmky omdlévaly v agónii a jiskřičky tvořily v jeho očích malé oranžové záblesky. Atri
byl obyčejný lovec, který nenosil zbroj, aby se mohl lépe pohybovat a plížit. U sebe měl pouze luk
a šípy spolu se zdobenou dýkou, kterou zdědil po svém otci. Nyní držel hlídku a těšil se na ráno,
protože se měly vracet s úlovkem zpět do vesnice. Náhle uslyšel jakési škrábání směrem od lesa, v
poklidu položil dýmku na zem, přitáhl si k sobě luk a připravil si šíp. Napjal uši a zaostřil zrak
směrem k lesu, v tom viděl jakoby se přímo ze stínu objevili tři malé postavičky a kráčejí pomalu
směrem k nim. Opatrně začal budit svého společníka, kterého měl po levé ruce. Než ho stihl
probudit tak malé postavičky vstoupili do světla, který vytvářel oheň. Nyní si byl jistý tím kdo to je,
odložil luk a jal se znovu rozpalovat dýmku. Byla to skupinka skřítků z Pimošské říše,
pravděpodobně se přišly podívat kdo jim tak blízko lesa pálí oheň.
Mezitím se začal probouzet jeho přítel. Ležel na vlněné dece s nasazenou kápí a tělo měl přikryté
pláštěm tmavší barvy, u vysokých bot z tmavé vyleštěné kůže měl velký kožený batoh, který měl na
obou stranách dvě kožené přezky, z nichž na levé straně byli upevněny dvě malé louče spolu se
svitkem a na pravé toulec zdobený připevněným dřevěným ornamentem ve tvaru kruhu, z kterého
vybíhají malé kořínky tmavě modré barvy. Nad toulcem z boku batohu byli ještě připevněny tři
jestřábí pera. Vespod batohu na přední straně měl odepnuté přezky na deku, na které právě ležel. O
kus výše byl zavěšen kožený měšec a na vrchu batohu měl upevněný jakýsi talisman ve tvaru kruhu
z vlčích tesáků a jestřábích drápů, mezi kterými byli umístěny různě tvarované kamínky. U hlavy
měl velký kámen na kterém seděl Atri a o něj opřený dlouhý černý luk, jehož tělo vypadalo jako by
bylo opleteno tmavě modrou rostlinou, stejně tak jako tětiva. Luk se zdál jako by měřil dva metry
ne-li více.
Pozdvihl hlavu směrem k přicházejícím pimochům, ve svitu ohně bylo možné spatřit pouze jeho
ústa bez výrazu pod stínem kápě. Poté co skřítci přišly k ohni, byli vidět v plné své kráse. Malý, půl
metrový zelení mužíčci ve svých plátěných šatech s koženými čelenkami, za kterými měly jakési
dlouhé jehlice ze dřeva. U pasu na levé straně jim vysel zvláštní prak, který měl navíc uzpůsobenou
opěrku, jež propůjčovala vyšší přesnost a sílu. Na pravé straně měli malý měšec na zásobu malých
oříšků Ug.
Poté co ležící přítel Atriho spatřil skupinku skřítků, objevil se mu na ústech slabý úsměv, položil
hlavu na zem a uložil se znovu ke spánku.
Atri, mladý lidský lovec si prsty lehce pohladil ne zrovna umělecky oholenou tvář a zkontroloval si
úzký copánek na levé straně jeho hnědých po ramena dlouhých vlasů. V jeho modrých lidských
očích jste mohly spatřit náznak odhodlanosti této mladé duše. Na krku měl kožený provázek, na
kterém mu vysel medvědí dráp. Na sobě měl hrubou tuniku z hnědé a tmavě zelené látky,
pravděpodobně na několika místech již sešívanou a zelené kalhoty z konopného plátna, z kterých
mu vyčnívaly škorně. Vpravo od kamene na kterém seděl měl položený velký plátěný vak, ve
kterém měl pravděpodobně svůj úlovek a přes něj přehozený tmavě hnědý plášť. Krátky lovecký
luk měl nyní opřený o pravou nohu a toulec mu spadl pod nohy. Na klíně mu ležel měšec z
tabákem, který se trochu rozsypal a na levém rameni mu vysel kožený měch na vodu.
Když skřítci přišly blíže k ohni a on na ně mohl nyní dobře vidět, rychle vstal a pokusil se o
vznešenou poklonu, která dopadla tak že si málem spálil vlasy, rozsypal si na zem většinu tabáku,
který mu spadl z klína a luk kolenem pohodil na hlavu svého otce, který aniž by otevřel oči, cosi
zamumlal, luk vzal a hodil ho za sebe na trávník.
Skřítci se Atrimu začaly smát a poskakovat u toho, jeden z nich dokonce naznačoval jeho chybnou
úklonu. Mladý lovec se zamračil, sedl si a začal sbírat svůj tabák, při tom se začal smát taky.
"Přišly jste se podívat na záblesky Itranu?", ozvalo se hlubokým hlasem z úst muže jenž nyní již
seděl po Atriho pravici.
Muž který nyní seděl po Atriho pravici měl starou vrásčitou tvář a šedé kratší vlasy. Měl hnědé oči a
na krátko zastřižený vous. Z ramen mu vysel šedý plášť, který měl připnut zvláštní sponou ve tvaru
luku a šípu. Na sobě měl jinak jednoduché látkové či kožené oblečení pro lovce podobně jako Atri.
"Pravdu mít Atul pravdu, my jít na Kilarrur", ozvalo se z úst jednoho skřítka. "Aspoň nějaká
příjemná společnost, to jste tu jenom vy nebo příjdou další?" odvětil muž sedící vpravo od Atriho.
"Nikdo nepřijít, my jinde na velkém místě, kde vše je a nic není", "To je dobře, nevím jestli bych
zvlád snýst víc zelených skřetů,... Atri kde mám zas dýmku a tabák ?" a natahoval svou levou ruku
směrem k němu. Atri začal panikařit a hledat dýmku a tabák, "máš to ve své pravé ruce synu!" , vzal
si dýmku a tabák a jal se rozpalovat. Skřítci mezitím přišly blíže, poskakovaly kolem ohně a začaly
dělat různé skopičiny, jako je házení kamínků přes oheň a podobně a vzbudili přitom ležícího muže
po Atriho levici.
Ten se nyní začal probouzet, opřel se pravou rukou o zem a s pomocí levé ruky se začal zvedat, u
toho pronesl "Meta onitu la tore Kilarrure onad?", "Meta no la tore, Kilarrure isi do de ka?" odvětil
tázavě jeden z pimochů. Muž se nyní postavil a začal se protahovat "Ne to ne, já jen procházím do
Turiaku". Ve chvíli kdy se muž postavil, shrnul kápi a začal se protahovat to bylo okamžitě jasné.
Měl delší tmavě hnědé vlasy pod nimiž se skrývaly bílé oči Utrias. Měřil určitě více jak dva metry a
z jeho postavy vyzařovala síla a obratnost. "Neudělal by si kávu Atri?" , "A..a...ano udělám, jen
doujdu pro vodu" , "díky Atri". Mladý lidský lovec vstal, vzal kotlík co ležel vedle ohně a běžel pro
vodu, mohutný Utrias mezitím zaujal pozici na kameni kde seděl předtím Atri. "Myslím že z tvého
syna bude dobrý lovec Aneku" , "jo to určitě bude, přeci jen má skvělého učitele" , "myslel si skvěle
líného učitele?" poškádlil lovec z řad Utrias Atriho otce s úsměvem na tváři. "Nech si toho Lane,
zas tak línej nejsem" pronesl Atriho otec a při tom zíral do země, "ale no ták, vždyť to je jen vtip, to
vy lidi děláte ne ?" a u toho se smál a poplácal Aneka po zádech. "Jemněji jemněji Lane, už mi není
třicet", "promiň a co vy pimošská stvoření dáte si kávu s námi" tázal se Lane. Všichni skřítci na něj
prudce pohlédli, "ty chtít po nás pít vaše hunus?" , "říká se hnus ne hunus" podotkl Anek. "No tak
né jen sem se zeptal, ale něco bych tu pro vás možná měl" a začal si pomalu přitahovat batoh,
skřítci se k němu rychle přiblížily a zírali na něj svýma velkýma očima "co má ten jenž přelstil smrt
na mysli?, máš snad rudé bubu ?" , "Ne to nemám" a prohraboval se mezitím ve svém batohu. "Ale
mám tohle", z batohu vytáhl kus chleba. Tři skřítci se začaly radovat a tleskat "chlebík od Atul,
hmm hmm, děkujem ti spravedlivý". Chleba si v mžiku rozdělily, poodběhly o kousek dál, tam si
sedly a po malinkých kousíčkách ho začaly jíst. "Tohle je na chvíli zabaví" , "Oni mají tak moc rádi
lidský chleba?" tázal se Atriho otec, "ano mají rádi chuť pečiva, ani nevím proč", "hmm, zvláštní
tvorové ti Pimochové" , "to vskutku ano". Oba se nyní pohodlně usadili a dopřávaly si klidu a
odpočinku, Anek si vychutnával chuť dýmky a Lane zavřel oči a dal průstup svým smyslům.
Atri, mladý lidský lovec se nyní vracel s vodou v kotlíku, který předtím ležel u ohně. "Tak jsem tu s
tou vodou na kávu" , "No to je dost, už jsme si začínaly myslet že jsi snad potkal v lese nějakou
dryádu" odvětil s úsměvem na tváři jeho otec.
Voda se nyní vařila nad ohněm, pimochové stále ohlodávaly kus Atulského chleba a naši tři lovci
seděli u ohně, rozjímaly a dopřávaly si odpočinku. "Ten medvědí dráp co máš na krku, to je tvá
trofej?" zeptal se Lane mladého lovce. "Ano, podařilo se my ho ulovit v Tarsilském lese na jih od
posvátného háje druidů". "Hmmm, hmmm" nejistě přikyvoval Lane "a věděl o tobě?" , "jak to
myslíte?" tázal se Atri, Anek přitom trpělivě sledoval svého syna a čekal co z něj vyleze. "No jestli
o tobě věděl, pronásledoval tě, chránil své doupě, vyzval si ho na souboj lovce proti zvěři?" , Atri
mírně sklopil hlavu a trochu zklamaně odpověděl, "nó, nevěděl o mně, nachystal sem na něj léčku
před doupětem", u toho koukal do země a vrtal se v klackem v hlíně. "Z toho si nic nedělej, většina
lovců medvěda za svůj život ani neuloví, výš já když jsem byl v tvém věku...." náhle se před nimi
na chvíli zeleně rozzářila celá krajina tak, že šlo vidět i kus do lesa.
Skřítci zahodili chleba, lovci odstoupily od ohně a pomalu šly směrem k útesu. "Áaa záblesky
Itranu, nádherné dny v roce není-liž pravda?" pronesl s náznakem úlevy Anek, "to vskutku jsou
příteli, to vskutku jsou". Atri šel zamyšlený pomalu za nimi a skřítci hopsaly kousek před Lanem a
Anekem. Jak šly a přitom hleděly na prostřední měsíc, který nyní zářil zelenou aurou tak vyšlehl
další záblesk, vypadalo to jakoby vyšlehl smaragdový blesk přímo z povrchu měsíce a poté narazil
do jakéhosi pomyslného neviditelného štítu a rozprostřel se po něm jako voda v misce. Záře jež
každý záblesk vytvářel byla tak silná že měnila hladinu moře z temné noční barvy na tmavě
zelenou. Všichni na tento jev hleděly s úžasem, maličcí pimochové vypadaly jako by tento jev
přímo uctívaly, hleděly na něj s velkým obdivem, všichni tři skřítkové klečely na okraji útesu,
držely se za ruce a vstřebávaly sílu každého záblesku. Lane stál za nimi opřený o svůj dlouhý luk,
Anek seděl po jeho levici a Atri stál kousek za nimi a kdyby nebylo záblesků tak by byl stále
zklamaný že medvěda ulovil pomocí léčky.
Všichni koukaly vzhůru na měsíc a téměř všichni až na Laneho polevily možná až moc v
ostražitosti. "Jsem rád že jsem to tento rok neprošvihl" pronesl Lane směrem k Anekovi, "jak můžeš
prošvihnout něco co jde vidět snad z každého koutku světa?" odvětil Anek, "když trčíš s bandou
goblinů, kteří se snaží ubránit svou vesnici v podzemí, tak to bohužel nejde" , "máš zajímavý život
Lane, musím ale říci že jsem rád, že přijdu domů za svou ženou a kromě lovu se o nic jiného
zajímat nemusím", "jsem rád že máš spokojený život Aneku, bohužel my takto žít neumíme" odvětil
trochu smutně Lane.
Skřítci touto dobou byli již pravděpodobně v jakémsi transu a lovci v poklidu dál sledovaly Itran.
"Půjdu se podívat k útesu, chci se dívat na zelenou hladinu moře" prohlásil vesele Atri, "dobře, ale
hlavně nespadni prosimtě , tvá matka by mě pak umlátila mou vlastní rukou" odvětil jeho otec a u
toho se smál. "Neboj tati, nejsem hlupák" a vydal se pomalu k okraji útesu. Když tam dorazil, sedl
si na okraj a hleděl do dáli na hladinu moře, která se vždy na pár okamžiků měnila, podle Atriho, na
vodní trávu.
Náhle se zdálo jako by se statným Utrias cosi pohlo, poté se pravděpodobně začal soustředit, jelikož
šlo na jeho tváři vidět jak se silně zamračil a jakoby uzavřel do sebe. V tom prudce otevřel oči a na
jeho tváři bylo vidět zděšení "Atri néé, okamžitě pojď zpátky!!!" zařval Lane na mladého lovce,
okamžitě se rozeběhl k němu a z boku luku odepnul záložní šíp, který v mžiku ležel na těle luku,
upevněný v tětivě. Anek, který stejně jako Atri nevěděl co se děje udiveně zíral, ale radši se rychle
postavil a běžel hned za Lanem a u toho tasil svou loveckou dýku.
Atri se po zařvání Laneho nechápavě otočil, ale lovecký instink a varování přítele mu říkaly aby
uskočil. Zapřel se rukama a odmrštil se kousek od hrany útesu. Kdyby to neudělal, dvojitý ocas jenž
v sobě třímal zvláštní zbraň ve tvaru písmene "V" by nyní spočíval pravděpodobně v Atriho
střevech.
"Akaga !!" řval Lane, "Jsou tu Akaga , okamžitě se schovej i se svým synem Aneku!". Atriho otec
věděl že proti Agaka tu Me nic nezmůžou, jejich život je prostě na tuto situaci nepřipravil, vzal
svého stále nechápajícího syna a utíkaly směrem k lesu. Než stihl Lane dál zareagovat, byli na hraně
útesu tři Agaka tu Me a skřítci stály vedle něj, až na jednoho, který již běžel pro pomoc.
Akaga dosahují výšky okolo 2,5 až 3 metrů, jejich hlava vypadá jako placatý obličej, na němž je
jedno široké, ale hubené oko, místo nosu má žábry a ústa jsou skryty za dlouhou vyčnívající bradou.
Ač obličej je placatý, ze zadu se hlava jeví jako u každého člověka, z profilu tedy vypadá jako
půlkruh až na vyčnívající bradu a menší ocásky jež rostou vzadu na hlavě a které používá pro
vkládání potravy do úst. Na hlavě mu pak vyčnívají jakési „kameny“ jež vypadají jako slepé oči
nebo uzavřené lesklé škeble. Kolem oka mají silné a velké šupiny na jejich jinak temně rudé kůži.
Šupiny mají většinou barvu černou-šedou, ale Akaga si dokáží barvu kůže i šupin v případě potřeby
měnit. Místo horních končetin mají šupinaté ploutve, pod nimiž jsou jakési zárodky prstů, ty ale
téměř nepoužívají. Nohy mají humanoidní, s velkými blánami a vytahovacími „drápy“ jež
zasekávají do skal pokud se nechtějí nechat unést silným proudem apod. Ze zadu jim ještě rostou
dva delší ocasy jež jsou spojeny blánou a umožňují Akaga rychlý pohyb a perfektní manévrování ve
vodě. Většina těla, kromě obličeje je pokryta velkými a silnými šupinami.
Lane zasadil bleskově šíp do tětivy, zamířil a ještě rychleji vystřelil. Šípu, jenž letěl opravdu
nevídanou rychlostí, se prostřední Akaga pohrdavě uhnul. Skřítci hned poté vrhly své jehlice s
jedem, ty se ale zastavily o pevný pancíř Akaga z jejich šupin. Další záblesk Itranu osvítil lesklé
šupiny Akaga. Všichni zdvihly své dvojité ocasy spojené blánou v nichž každý třímal smrtonosnou
zbraň podivného tvaru, ten nejvíce vlevo třímal podivnou zbraň ve tvaru "V", prostřední vládl
dlouhým kopím na jehož opačném konci bylo něco co připomínalo špičaté kladivo a poslední držel
svým ocasem oblou, sečnou zbraň ve tvaru půlměsíce. Všechny z jakéhosi podmořského kovu,
připomínající tmavě modrý led.
Utrias znovu bleskově vystřelil, ale šíp se roztříštil o pancíř hned vedle oka prostředního Akaga.
Akaga zatnuli své ocasy a v doprovodu záře ze záblesku Itranu se připravili k útoku, jejich zbraně
jim nyní čněly před obličeji. Lane pokleknul, dal skřítkům na ramena své ruce a řekl jim, "potřebuji
abyste je teď na chvíli zabavily, musím vstoupit do darlasis"."S potěšením Lane", řekl jeden ze
skřítků, oba se usmály a poté se rozeběhly proti až tří metrovým Akaga. Akaga si jen cosi řekly ve
své řeči, což připomínalo spíše klapání zubů a mlaskání a poté se s dusotem rozešly proti malým
skřítkům. Malý pimochové za běhu zahrabaly ve svých měšcích a každý vytáhl jeden oříšek Ug.
Lane mezitím usedl k ohni na kolena, na kterých měl nyní svůj dlouhý meč, který byl ukován z
Iltritu. Bílého kovu, který těží kmeny Utrias ve Stříbrných kopcích. Bylo vidět jak se z ohně
odlepují malé pramínky a jsou vstřebávány v meči. Atri se svým otcem vše pozorovaly s povzdálí
ve stínech lesa.
Skřítci se s oříškem Ug v rukách, pomalu přibližovaly k rudě zbarveným, smrtonosným zabijákům
noci. V tom se prostřední z nich náhle otočil a zaútočil na dálku čtyř a půl metru svým kopím přímo
na skřítky. Ti v mžiku uskočily do stran, ale na skřítka vpravo udělal Akaga rychlý výpad kladivem
na druhé straně kopí. Hbitý a obratný pimoch ale stihl vyskočit a rukama se odrazil od středu
kladiva směrem k zabijákovi noci, který se chystal útočit z pravé strany. Ve vzduchu mrštil oříškem
Ug přímo do pancíře mezi jeho žábrami, o který se oříšek roztříštil a uvolnil svůj uspávající
extrakt.
Akaga se zbraní půl měsíce nyní klesal na zem, prostřední se chystal na výpad kopím proti
skřítkovi, který ho před chvílí ošálil a poslední právě útočil na dalšího ze skřítků. Jeho zbraň tvaru
"V" se zasekávala do země a vytrhávala kusy drnů. Pimoch uskakoval seč mohl, Akaga náhle
roztáhnul své ploutve a chystal se jimi zaútočit z vrchu, zatímco ze spoda hodlal skřítka rozseknout
vejpůl svým ocasem. Skřítek ale bleskurychle zareagoval, proskočil malou mezerou mezi ploutvemi
a vrhl oříšek Ug přímo do chřtánu té bestie.
Prostřední Akaga, který celou dobu vypadal že půjde po pimochovi, který mu unikl náhle vyskočil a
udělal rychlí výpad kopím. Zásáhl skřítka, který právě uspal druhého Akaga. Kopí mu proklálo
hlavu a bylo jasné že mladý pimoch je mrtev. Akaga cosi zaklapal a poté malé bezvládné tělo hodil
z útesu. Druhého skřítka zachvátil hněv, proběhl Akaga pod nohami, vyskočil mu na záda a
jehlicemi se mu snažil způsobit zranění.
Lane, který seděl u ohně a vstřebával sílu byl nyní již na nohou, na meči mu nyní zářilo rudé písmo
a jeho oči zářily bílou barvou spravedlnosti. Uchopil meč pevně do obou rukou a rozeběhl se proti
Akaga, který se nažil setřást skřítka tak aby si sám neublížil. Když uviděl jak se Utrias rozeběhl
proti němu, přestal se zajímat o skřítka, nasměroval kopí před sebe a rozeběhl se proti němu.
Akaga opět zaútočil z velké vzdálenosti kopím, Lane útok odrazil a hned se otočil zády k němu aby
mohl odrazit druhý výpad kladivem. Přitiskl mu kopí k zemi, ale Akaga ihned využil svých ploutví
a udeřil Laneho do tváře, ten pod nečekanou silou upadl na zem. Zabíjak noci provedl okamžitý
výpad aby Utriase zabodl dokud leží, ten se ale stihl uhnout a vyskočit na nohy. Akaga měl nyní
kopí zabodlé v zemi, Lane neváhal a vší silou udeřil do kopí, z jeho meče při doteku zbraní náhle
začaly sálat malé plamínky, které jakoby "obejmuly" kopí Akaga a to se náhle roztříštilo v
doprovodu záblesků Itranu na malé kousíčky. Mezitím skřítek vyskočil z jeho zad do bezpečí za
lovce Utrias a vylezl mu na záda.
Zabiják noci jen tupě zíral na to jak se mu rozpadla zbraň pod ocasem. Lane neváhal a vrazil svůj
meč do těla Akaga. Meč projel šupinami jako nůž máslem a prostřední Akaga cosi zaklapal, v
doprovodu modré krve, která chrčela z jeho rány i žáber a skácel se mrtev k zemi. "Lane pozor v
pravo!" zakřičel pimoch , který stále visel na Laneových zádech. Akaga se zbraní ve tvaru půl
měsíce byl osvobozen od uspávacích účinků oříšku Ug a nyní útočil s vidoucím hněvem v oku na
Laneho. Utriaský lovec stihl jen tak tak uskočit, škrábanec na ruce naznačoval že už mohl být bez
ruky. Nyní velká ostrá zbraň jež třímal smrtonosný ocas Akaga útočila z vrchu, Lane klesl na jedno
koleno, zapřel se a mečem provedl kryt proti úderu zvrchu. Ve chvíli kdy se zbraně střetli Lane
zavrávoral, ale dokázal zastavit úder, přestože nyní mohl vidět malé zoubky které se na zbrani
nacházely. "Teeď!!" zařval Lane ve chvíli kdy zastavil úder Akaga, v tom skřítek z jeho zad
vyskočil a vrhl tři jehlice Itu napuštěné paralyzujícím jedem přímo do jeho oka. Mezitím se Lane
prudce zvedl, odrazil podivnou zbraň, udělal ústup v bok a provedl sek z vrchu. Runy na meči se při
úderu ještě více rozzářily a přeťaly ocas Akaga vedví. Ten už nemohl ani zaklapat zuby, jelikož v té
chvíli na něj dolehla paralýza.
Skvělý instinkt přežití, jímž Utrias oplívají nyní varoval Laneho, aby se uhnul úderu jež přicházel
ze zadu. Poslední Akaga se probral, Lane uskočil a odkutálel se kousek po zemi. Díky čemuž se
vyhnul třem rychlým výpadům zabijáka noci. Utrias se rychle zvedl a zaujal obranný postoj, skřítek
mezitím zaběhl do bezpečí lesa, jelikož všechny své zbraně již vyplýtval. Přestože Lane už byl
napokraji sil, které si fáze darlasis žádá ve velkém množství, stál odhodlaně dál proti svému
nepříteli. Akaga se rozeběhl a přitom máchal svým ocasem ze strany na stranu. Už se chystal
zaútočit na Laneho, když v tom se ve chvíli dalšího záblesku, skácel jako kus hadru k zemi a padl
na svou vlastní zbraň, která se mu zasekla do hrudě.
Vedle Laneho se náhle objevilo pět jezdců Düri, speciální pimošské jednotky která je určena k
ochraně jejich říše. Všichni si připevnily na záda zpět svoje Nätari, kuším podobné vynálezy, které
používají na střílení svých jehlic a bez jakéhokoliv výrazu na tváři sklonily poklonu Laneovi a
zmizely tak rychle jak se objevily.
Po zbytek noci byli všichni bdělí a nenechali nic náhodě, ráno se lidští lovci rozloučili s Lanem a
vyrazili s úlovkem zpět domů. Lane na místě setrval ještě pár chvil a u toho si udělal něco k
zakousnutí. Poté vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství, aniž by věděl co ho tam dole na jihu Illeanu
vlastně čeká.