Probuď svou fantazii
Draen, Dubový list
26.11.2014 16:24
Draen Dubový list
Ještě chvíli se soustředil a vypočítával dráhu letu mezi stromy v malém lesíku u jehož východní
strany bylo malé jezírko, pak lehce vypustil šíp a ten se zaryl do levého boku srny. Zakolísala a jala
se zraněná s šípem trčícím z těla utíkat pryč. "Běž!" řekl tlumeným hlasem, který mu vycházel
zpoza prošedivělých vousů. Zpoza vyšší trávy se zvedl hnědo-černý pes a vyběhl obrovskou
rychlostí za utíkající zraněnou srnou. Postarší muž si zatím přehodil luk přes rameno, vytasil
zvláštní nůž a šel pomalu směrem za utíkající srnou. Netrvalo to ani patnáct sekund a pes byl
zakouslý v krku srny, která již ležela na zemi a pomalu umírala, přidušená čelistmi malého, přesto
silného a nebojácného psa. Muž s kápí přes hlavu, lukem přes rameno a dlouhým pláštěm tmavě
zelené barvy, který mu skrýval veškeré ošacení až na vysoké kožené boty spolu s koženými kalhoty,
se pomalu blížil. "Dost!" vyřkl lovec přísným hlasem, pes pustil srnu, kousek odstoupil a stále
připraven hleděl na již nehybné tělo srny. Lovec se sehnul ke kořisti, umístil ji smrkovou větývku
do tlamy, jako náznak poděkování a úcty, pak vytáhl šíp a omyl si ho v jezírku. Poté si přehodil srnu
přes ramena a držíc jí rukama za nohy se vydal nazpět ke svému tábořišti, "jdeme" řekl klidným
hlasem na psa a ten se ho jal ihned následovat.
Vyšel z lesíka a přicházel k tábořišti, všiml si že se v táboře objevily stopy cizích lidí. Položil kořist
vedle malého koženého stanu a dal psovi pokyn aby setrval na místě. Sundal luk s šípy a položil jej
blízko srny a poté hodil dvě polena na oheň. Opět vytáhl svůj nůž a začal vyvrhovat vnitřnosti.
Sotva začal všiml si nepatrného pohybu směrem na východ u lesa. Letmo si projel očima okolí a
tábořiště, aby se utvrdil v tom jak vypadá zdejší krajina a vzal v úvahu všechny možné úkryty,
výhody apod. Nenápadně si hlídal okolí a u toho pomalu vyvrhoval.
Při vyvrhování si začal mumlat sám pro sebe, "hmm čtyři cíle, jedna kuše, jedno kopí a dva meče,
ochrana nohou žádná, ramena krytá pouze koženou zbrojí, ach ty lapkové". Pes náhle čtyřikrát
štěkl, "vím o nich, hodnej, zůstaň na místě". Skončil s vyvrhováním, otřel nůž, strčil si ho za opasek
, z toulce vytáhl čtyři šípy, jeden zapíchl do země vedle sebe, další dva si hodil dál od lesa za
ohniště, a jeden zasunul do tětivy luku, který právě zvedl. "Víte", začal nahlas říkat "nevýhoda kuší
je že jsou při nabíjení hlučné!", prudce se obrátil vzad a vystřelil směrem k lesu s takovou rychlostí
až z toho mrazilo v zádech. Hnědý šíp z bílými letkami se zaryl pod koženou ochranu levého
ramena lapky s kuší. Upustil nabitou kuši a s výkřikem bolesti a překvapení se schoval za strom. Z
lesa náhle vyběhli tři muži, dva v předu s mečem a jeden za nimi s kopím. Byli sotva osm metrů
daleko, postarší muž s lukem stál u svých dvou připravených šípů. Pro nepřátele vypadal tedy nyní
bezmocný jelikož v tětivě nebyl žádný šíp. Sotva si uvědomily že se lehce sehnul už letěl jeden šíp,
který se zasekl pod koleno, prvního lapky s mečem. Byli vzdáleni zhruba ještě pět metrů, další šíp
proklál stehno druhého lapky, který se nevěřícně díval co se děje s jeho kolegou. Poslední lapka
zaútočil svým dlouhým kopím. Muž uskočil za ohniště, vsadil šíp a zapřeného muže po útoku
kopím, střelil přímo nad koleno. Pes stále jen tiše seděl a pozoroval. Čtyři muži se váleli na zemi ve
strašných bolestech, jelikož každý s těchto šípu měl na sobě jed, způsobující ohromnou bolest a
někdy i halucinace.
Zanedlouho byli všichni čtyři přivázáni k jednomu širokému stromu, navíc s ošetřenými ranami.
Muž mezitím napsal svitek pro královskou hlídku, přivázal ho na psa a poslal ho pryč. Mezitím si
zpracoval svoji kořist a najedl se nádherně teplého jídla a napil se chutného vína. "Víte", začal
mluvit s plnou pusou, "kdyby ste si řekly, tak bych vám něco k jídlu nebo pití dal, ale takhle si pro
vás přijede královská hlídka a budete akorád tak moct litovat svých činů v Lensirských černých
kobkách". "Takže mi teď dobrovolně řeknete kde máte doupě nebo si to z vás vymámí strašným
způsobem, královská hlídka"."Al..ale mi...","dost!, jenom mi řekněte kde máte doupě a já vám
zařídím žalář bez mučení". "A j...jak?", "neřekl sem vám že nemáte jinak
mluvit!","pro...pr...promiňte pane","no to se podívejme jaký strašpytlové ze z vás staly, je vám všem
sotva pět a dvacet a už zahazujete život takovýmhle způsobem!, Chcete vědět jak ? Jak vám to
dokážu zařídit? Jsem Draen Dubový List, hraničář severního oddílu Dubové větve". Obličej všech
lapků stuhl a nevěděli co říct, "tak kde máte to doupě!?","východně od rudé říčky, jeskyně vedle
vodopádu","tak je to správné mládenci". Usmál se zahvízdal, hned na to přiběhl pes, odňal z něj
svitek a hodil ho do ohně. "Co?, vy jste ho neposlal za hlídkou? Aby pro nás přišly?","nikdy bych
neposlal svého psa samotného". "No teď vás tu nechám ať si vás najdou noční vlci","ale to
nemůžete!, přece nás tady nenecháte?","nemůžu? a že nenechám?, myslím že můžu a nechám, nic
lepšího si nezasloužíte!" Zpřelámané kopí mezitím hodil do ohně spolu s kuší, všechny ostatní
zbraně přivázal na koně, který byl schovaný v lese u potůčku."A nebo","nebo co? Uděláme cokoliv,
opravdu","cokoliv říkáš? Tak se seberte, táhněte za svými rodinami a běžte si poctivě vydělávat! A
běda jak vás ještě jednou potkám v podobné situaci, pak váš černé žaláře neminou!","děkujeme,
děkujeme". Hraničář uhasil oheň, vzal si sebou nějaké maso, zbytek nechal na místě a šel se psem
pomalu ke koni."Ale pane, nerozvážete nás nejdříve prosím vás?","a proč?, vždyť ani nejste
přivázaný, stačí jen trochu zabrat", nasedl na koně, otočil se hlavou směrem k nim a pravil "řekněte
mi svá jména, ať vím koho mi bylo ctí potkat", všichni již stáli na nohou a chystali se vrhnou na
maso co zde hraničář nechal ležet. První zpozorněl mládenec jež předtím třímal kuši "Ottar Livun
pane!","Kard de Burn", vyřkl muž jež dostal zásah nad koleno."Hmm šlechtic a vy?","Martin" řekl
muž, který předtím vládl kopím, "Riodar III. Verne le Turst pane!"."A sirotek spolu s královským
synem, jste zajímavá parta mládenci, nezapomeňte že máte na víc než ze sebe dělat takovéhle
ubožáky". Lehce se pousmál a odjel směrem na východ....